Květen 2016

Taková jednoduchá anketorektička

31. května 2016 v 20:28 | Alice |  Náhodné Blejdy
/v anketě hlasujte tím, že rozkliknete článek, děkuji za každý hlas/
//Mimochodem, ať jsi, kdo jsi, zpíváš krásně.//

Něco o pravděpodobnosti aneb ponožky je asi lepší kupovat si sám

30. května 2016 v 21:12 | Alice |  Náhodné Blejdy
Tato myšlenka mne napadla dnes ráno.
Představte si situaci, která je pravděpodobná asi tak, že za vámi zítra ráno přijde mužík oblečený v kostýmu zeleného pudla a řekne vám, že jste vyhráli vystřelení na Měsíc. O tu pravděpodobnost ale nejde, ono totiž o pravděpodobnost nejde skoro nikdy, protože pravděpodobnost je matematická blejda, která v poslední době dosti kolísá. Abych byla upřímná, stejná pravděpodobnost, že se stane situace, která mne dnes ráno napadla, je asi stejná, jako že se televize, kterou nechci jmenovat, vzpamatuje a začne dělat reportáže, které budou něčem smysluplné, protože ty blejdy, které tato televize vysílá (zvláště ve večerním vysílání), se nedají sledovat a jsou horší, než ty blejdy, které píšu já. Takže i tato blejda je lepší než ty kejdoblejdy, co vysílá ta nejmenovaná televize (kterou ale stejně chytře jmenuji v následující větě, počkejte si na to).
Takže nechme TV Burranov na pokoji a já už konečně vylíčím, jaký geniální nápad jsem zase dostala.
Představte si tedy situaci, kdy si jen tak nakupujete v nějakém obchodě s oblečením, kde jsou čirou náhodou také ponožky. V tom obchodě je košík s ponožkami všech barev a velikostí. Vy tedy korzujete po obchodě, děsíte se vysokých cen, tak nějak omakáváte další různé kusy oblečení a víte, že si stejně tak jako tak v tomhle obchodě nic nekoupíte, protože v hloubi duše víte, že si ve skutečnosti nic koupit nechcete.
Najednou k vám přijde vám zcela neznámá osoba, jedno jakého pohlaví. Tato osoba se vás, jako kbyby to byla zcela normální otázka, zeptá, jakou máte velikost ponožek. Co byste udělali? Řekněme, že se chvilku rozmýšlíte, co dotyčné osobě máte odpovědět. Neznámý trpělivě vyčkává. Co kdybyste mu to číslo svých ponožek opravdu řekli? Ne, teď vážně. Řekli byste velikost svýchponožek někomu, koho jste sotva potkali?
Dobrá. Začalo vám tedy být trapné, že ten neznámý stále čeká. A tak tedy odpovíte. Popravdě mu řeknete, číslo jakých ponožek si každé ráno berete.
A ta osoba se na vás usměje, zajde ke košíku s ponožkami, najde tu velikost, kterou jste jí před pár momenty sdělili, vybere jeden pár ponožek černé barvy, zajde k pokladně a zaplatí ho. Přijde k vám, ten pár vám dá, účtenku si ale nechá.
A odejde.

Co byste udělali po odchodu dotyčné osoby? Jak byste se cítili? Dokážete si vůbec takovou situaci představit? Co byste si o dotyčné osobě po jejím odchodu mysleli..?

Zamyslete se znovu. Opravdu je to až zas tak zvláštní? A která část této situace by byla podle vás nejzvláštnější?

Pojdme obdivovat nějakou bezcennou věc

29. května 2016 v 18:28 | Alice |  Náhodné Blejdy
Třeba moje tričko.
Ačkoli se k tomu údělu nehodí, právě na něm sedím, protože moje židle škrábe. Moje židle, to je kapitola sama o sobě. V noci, když spím, židle si jen tak je u stolu a nedělá nic. Divný, žejo? Osobně si myslím, že asi spřádá plány, jak mě zase co nevíc poškrábat na stehnech. Proč? Důvod je prostý - je to sviňucha zrádná.
Ale vraťme se k tomu, co jsem chtěla obdivovat, k tomu třičku. Bůhvíproč je to tričko naruby. Asi jako kdyby se mu to líbilo. Já bych teda nechtěla být obrácená naruby (nebo na ryby? vždyť je to fuk) a zmáčknutá pozadím toho, kdo na mě sedí. Ale tomu třičku je to asi docela jedno. A to je na něm to skvělý. Je mu jedno, že na něm sedím, že je obracený naruby, že si na něj budu sedat i dál a že asi i obrácený na ruby zůstane, dokud ho nevyhodím.
To tričko, chudák malá, je malinko zmuchlané. Ale ani to mu nevadí, protože je to prostě jen tričko. Těžko uvěřitelné, že? Zdá se to tak neskutečné, že právě tohleto tmavě modré tričko, na ktrém sedím, nemá city.
Což je docela smůla, ale co se s tím dá dělat. Když o tom ale tak přemýšlím, možná je to naopak docela štěstí, že ten chudák žádné city nemá a právě proto by měl být obdivován. Protože je to tričko.
Moje tričko by mělo být obdivováno, protože je to tričko.

Blejdovitý blog se rozjíždí

29. května 2016 v 14:38 | Alice |  Náhodné Blejdy
Krásný dobrý den, večer, ráno, panelák, jezero - záleží na tom, co si vyberete.
Po delší době jsem se rozhodla, že opět začnu internet zaplavovat svými přechytralými články, které, jak je vědecky dokázáno, způsobují rakovinu. Pokud tedy budete ochotni přijmout toto riziko a budete číst dál, uděláte jedné magorce docela velkou radost.
Každopádně, pistoli u hlavy vám nedržím. Moje blejdy nejsou pro každého a ne každý v nich najde zalíbení, což plně chápu. Mým cílem bude shromáždit komunitu blejdomilů. Lidí, kterým se líbí hovadinky různého druhu, které smysl postrádají a zároveň jím překypují. Tento úmysl je zcela jistě šlechetný, nicméně je také velmi daleko. Doufám, že se budu ke svému cíli pouze přibližovat, nejlépe kilometrovými skoky.

A to by mělo být ode mně - Blejdotvůrkyně, zatím včechno.