Něco o pravděpodobnosti aneb ponožky je asi lepší kupovat si sám

30. května 2016 v 21:12 | Alice |  Náhodné Blejdy
Tato myšlenka mne napadla dnes ráno.
Představte si situaci, která je pravděpodobná asi tak, že za vámi zítra ráno přijde mužík oblečený v kostýmu zeleného pudla a řekne vám, že jste vyhráli vystřelení na Měsíc. O tu pravděpodobnost ale nejde, ono totiž o pravděpodobnost nejde skoro nikdy, protože pravděpodobnost je matematická blejda, která v poslední době dosti kolísá. Abych byla upřímná, stejná pravděpodobnost, že se stane situace, která mne dnes ráno napadla, je asi stejná, jako že se televize, kterou nechci jmenovat, vzpamatuje a začne dělat reportáže, které budou něčem smysluplné, protože ty blejdy, které tato televize vysílá (zvláště ve večerním vysílání), se nedají sledovat a jsou horší, než ty blejdy, které píšu já. Takže i tato blejda je lepší než ty kejdoblejdy, co vysílá ta nejmenovaná televize (kterou ale stejně chytře jmenuji v následující větě, počkejte si na to).
Takže nechme TV Burranov na pokoji a já už konečně vylíčím, jaký geniální nápad jsem zase dostala.
Představte si tedy situaci, kdy si jen tak nakupujete v nějakém obchodě s oblečením, kde jsou čirou náhodou také ponožky. V tom obchodě je košík s ponožkami všech barev a velikostí. Vy tedy korzujete po obchodě, děsíte se vysokých cen, tak nějak omakáváte další různé kusy oblečení a víte, že si stejně tak jako tak v tomhle obchodě nic nekoupíte, protože v hloubi duše víte, že si ve skutečnosti nic koupit nechcete.
Najednou k vám přijde vám zcela neznámá osoba, jedno jakého pohlaví. Tato osoba se vás, jako kbyby to byla zcela normální otázka, zeptá, jakou máte velikost ponožek. Co byste udělali? Řekněme, že se chvilku rozmýšlíte, co dotyčné osobě máte odpovědět. Neznámý trpělivě vyčkává. Co kdybyste mu to číslo svých ponožek opravdu řekli? Ne, teď vážně. Řekli byste velikost svýchponožek někomu, koho jste sotva potkali?
Dobrá. Začalo vám tedy být trapné, že ten neznámý stále čeká. A tak tedy odpovíte. Popravdě mu řeknete, číslo jakých ponožek si každé ráno berete.
A ta osoba se na vás usměje, zajde ke košíku s ponožkami, najde tu velikost, kterou jste jí před pár momenty sdělili, vybere jeden pár ponožek černé barvy, zajde k pokladně a zaplatí ho. Přijde k vám, ten pár vám dá, účtenku si ale nechá.
A odejde.

Co byste udělali po odchodu dotyčné osoby? Jak byste se cítili? Dokážete si vůbec takovou situaci představit? Co byste si o dotyčné osobě po jejím odchodu mysleli..?

Zamyslete se znovu. Opravdu je to až zas tak zvláštní? A která část této situace by byla podle vás nejzvláštnější?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama