Srpen 2016

Jak se píše panelákem?

21. srpna 2016 v 21:06 | Alice |  Náhodné Blejdy
Touto otázkou se opět zabývám delší dobu.
A tak jsem vytvořila anketu, ve které jsem jako možnosti hlasování dala dvě nejpravděpodobnější odpovědi na tuto otázku, které byly vyzkoumány mnou a mým týmem Blejdovědců, co žijí v krabičkách od čaje a říkají si Kolohnáti.
Vědci, co žijí v krabičkách od zeleného čaje (jinak zvaní Citronoví Kolohnáti) lobbovali za odpověď čistě fyzikální - jejich tým zjistil, že "Jablko nepadá daleko od letadla."
Já jsem byla opravdu ohromena, protože mi to připadalo jako opravdový průlom v našem pátrání.
Nicméně, o něco početnější tým z krabiček od ovocného čaje (Poštovní Kolohnáti) si řekl, že na to půjde filosoficky.
Což v jejich případě znamená, že se při každé pauze na oběd vytratili ven z laboratoře a šli čuchat ke kytičkám, protože je to prý naplňovalo moudrostí a elánem do dalšího bádání. Byl to docela zajímavý pohled, koukat se na dvacet vědců v pláštících, jak se sklánějí k různobarevným rostlinkám a nasávají jejich pyl.
A věřte, nebo ne - i tento tým se po nějakém čase dohrabal jistého pokroku. Poštovní Kolohnáti se nakonec vytasili s hypotézou, že se panelákem píše stejně, jako když je máslo v pračce. - Z čehož jsem nebyla moc nadšená a čekala jsem trochu víc, když vezmu v potaz, kolik při tom vyčuchali kytiček.
A pak tu byl tým vědců, který bych nejradši ani nejmenovala, protože tento výzkumný tým mi opravdu často zvedal mandle. Hrašokašoví Kolohnáti neudělali skoro nic za celou dobu. Jen tak si seděli v kanceláři, hráli vrchcáby a na práci kašlali. V týmu byl jeden podivínský vědec, který, pokud nebyl přivázaný k židli, kradl práci ostatních laborantů a vydával ji za svou. Což nás všechny velice štvalo, tak jsme ho i s jedním děravým ubrusem vyhodili ven.
Hrašokašoví Kolohnáti poté přišli s odpovědí, že se panelákem píše úplně stejně, jako rodinným domem - což je naprostý nesmysl, když vezmete v potaz, že panelák i rodinný dům jsou dvě naprosto odlišná tělesa. Tak jsem se "Hrašokašáků" už radši na nic neptala a nechala je hrát ty jejich vrchcáby.
Nu, pak tu byl ještě můj tým... Tedy, pokud se velmi početná skupina jednoho člověka dá počítat jako tým. Na tom nesejde.
I já jsem se velmi snažila dobrat se nějakého rozumného výsledku, což bylo těžší, než jsem kdy předpokládala. Tak jsem tedy bádala, co mi síly stačily.
Když jsem si pohrávala s propiskou a upíjela kávu, zjistila jsem zajímavou věc - tedy, že jsem ještě nikdy neviděla medvěda vypadnout z okna Nu, začala jsem to ověřovat vědecky. Po čtyřhodinovém bádání, které sestávalo ze sledování kompilací roztomilých kočiček na YouTube a dalšího, velmi inteligentního ničeho, jsem dospěla k názoru, že by odpověď "Medvěd spadl z okna" mohla být nakonec ta správná.
Sbalila jsem tedy své spisy s poznámkami do svého kufříku a svolala poradu, protože jsem byla poslední, kdo měl dokončit nějakou práci.
Začala žhavá diskuse, čí teorie je ta správná. Citronoví Kolohnáti odmítali přiznat, že ve svých výpočtech udělali chybu. Až když jsme promrhali tři hodiny tím, že jsme každý jejich výpočet provedli znovu podle jejich pokynů, abychom jim ukázali, že jablko nepadá daleko nikoli od letadla, ale od postele. Citronoví Kolohnáti se všichni nehorázně nakrkli a řekli, že už s výzkumem nechtějí mít nic společného...
Hrašokašoví Kolohnáti chtěli jít hrát co nejdříve vrchcáby, tak řekli, že jejich teorie, která byla na houby, je na houby a odklidili se pryč.
Tak jsem zůstala jen já a Poštovní Kolohnáti, což bylo docela fajn, neboť se mi líbil jejich přístup.
Sepsali jsme naše teorie, dali je na web a čekali, až si jich někdo všimne.
Čekali jsme dlouho.
Až nakonec nějaký anonymní blejdovědec rozhodl, že teorie Poštovních Kolohnátů je lepší.

Tak to vidíte. Skupiny vědců jen pro vás mrhaly svým časem, aby zjistily, jak se píše panelákem.
Teď můžete umřít ve štěstí a klidu.

Pac a ponožku,
Blejdotvůrkyně.



P.S. Měli jsme tu i jiný team vědců, který vyhrožoval, že na nás zavolá psychiatry a že oni jsou tu jediní normální lidé.
Což nás otravovalo při práci, tak jsme je zavřeli do sklepa.

Příroda

16. srpna 2016 v 20:01 | Alice |  Náhodné Blejdy
Příroda vůbec není blejda. A ten, kdo to tvrdí, by zasloužil pěkných pár ponožek do pusy.
Vezmu to tedy z jiné strany, protože jsem vás asi trochu postrašila. (Tedy... Gratulace, pokud jste nezdrhli od monitoru a teď nečekáte, až vám pokladní na nádraží vytiskne lístek na vlak, který vás odveze někam hodně daleko. A pokud o tom uvažujete, doporučuju vám něco na jihu, nejlíp Itálii. Ale dost o cestování.)
Tak tedy, zeptejte se sami sebe.
Kdy naposledy jste si vyšli na hezkou procházku do lesa? Na opravdovou, nefalšovanou vycházku, která vás naplní čerstvým vzduchem, trochu vám opotřebuje boty a zašpiní kalhoty? Tak se nad tím zamyslete.
Jak je to dlouho?
A tady je jádro žirafy, vážení.
Sami už si na to nepamatujete. Jediné, co má moderní člověk v kebuli, jsou peníze a práce. A na sebeobohacování už tak nějak nezbyl čas...
Což je smutné, nemyslíte?

Tak si vemte v práci na den volno, případně se vykašlete na úkoly. Oblečte si pohodlné triko a nějaké tepláky, nazujte si tenisky, do báglu zabalte dvoulitrovku vody s řízkem a vyražte na pořádnou lesní túru, protože hluboko v duši víte, že vám to vlastně neskutečně chybělo.
Chyběl vám ten pocit, že se hezky utaháte a umažete si tendy. Možná zakopnete, ale vám to bude jedno.
Půjde jen o ten skvělý pocit.

Tak se nad tím zamyslete.
A při další příležitosti si nezapomeňte vymáchat obličej v bahně.

Pac a ponožku,
Blejdotvůrkyně.

P.S. Jo, dovča mi skončila. Ode dneška začíná další blejdoblogování.